Je to už více než 15 let od doby, kdy jsem chodíval touto alejí do školy. Dodnes si však pamatuji, jak uklidňujícím dojmem na mě působila zelená klenba jejích větví. A stejně na mě působí i dnes, kdykoliv touto alejí procházím.
Alej u Saské brány byla vysazena v roce 1893 po zasypání příkopů podél městských hradeb. Ačkoliv samotná brána byla brzy poté zbourána, prostranství s alejí se výrazně nezměnilo a její jméno si zachovává dodnes. Rostou zde více než dvě desítky vzrostlých lip, z nichž některé jsou zřejmě ještě z původní výsadby. Na alej pak volně navazuje zelená enkláva, která se táhne podél zbytků městských hradeb směrem ke Střelnici.
Hodnota této aleje má několik důvodů. Především se jedná o jednu z posledních alejí, které v centru Rokycan (zatím) zbyly po mohutném kácení, které ve městě bohužel probíhalo v minulých letech. Stromy také výrazně zlepšují mikroklima celého prostranství, což je užitečné, protože se zde nachází škola a školka a prochází zde hodně lidí. Celá alej navíc vykresluje část hranice původního půdorysu historických Rokycan.
