Březová alej u Janovy Vsi* se na mě vynořila zcela znenadání při mých srpnových toulkách Novohradskými horami. Se západem slunce a dramatickými bouřkovými oblaky tvořila jakousi magickou scenérii večera. V těchto končinách, kde by člověk čekal snad jen "divoká stvoření jižních krajin," alej působila jako z jiného světa, a přeci sem perfektně pasovala. Její křehké větvoví hrdě odolávalo poryvům větru blížící se bouře, která se nakonec nad magickou krajinou slitovala a dovolila tak paprskům zapadajícího slunce olizovat bělostnou březovou kůru. Můj stařičký fotoaparát přes veškerou snahu nastavování clony a expozice a kdoví čeho ještě se marně pokoušel zachytit Genia loci. Věřím, že by to v tu tajuplnou chvíli nedokázal ani sebelepší přístroj...

* Mezi obcí Tichá a farmou Janova Ves na červené turistické značce (Dolní Dvořiště - Pohorská Ves)